| Agadir na facebooku: |  |
| Agadir na Instagramu: |  |
| Agadir na Wikipedii: |  |
| Kanál RSS: |  |
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
jsou konány
za finanční podpory
Státního fondu kultury
České republiky |
Mediální partneři:
| Přihlášený uživatel: | | žádný |
| Vaše IP adresa: | | 18.191.13.255 |
Přístupy celkem: 40615108
Přístupy dnes: 12609
© 2004-2024
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
|
 | Svatebn den
| |
Byl to můj svatební den a já, patnáctiletá nevěsta z dalekých hor, co živa jsem neviděla moře a tolik velikých domů.
Seděli jsme na svatební hostině, všechno kolem se třpytilo a vznášelo.
Vedle mne ženich, cizí a přísný, měl mě vysvobodit z dětství, které mě obepínalo jako stuha, a já se nedočkavě chvěla.
Tu počal se svět třást
a vše kolem nás se zhroutilo.
Držela jsem ho pevně za ruku a řítili jsme se dolů, do tmy jak do studny, v závrati, která snad byla štěstím.
Můj svatební večer se propadl do tmy.
Ale znovu jsem procitala kdesi ve tmě a tichu a pevně jsem svírala jeho ruku.
Nemohla jsem rozeznat, kde je můj ženich, ruka v mé dlani začala brzy chladnout, neodpovídala na moje stisky.
Tu jsem vykřikla a pochopila.
Přežila jsem jako jediná,
patnáctiletá vdova.
Skutečný život se rozplynul
za jediný večer.
Přežila jsem jako jediná,
patnáctiletá vdova.
Přežila jsem jako jediná,
patnáctiletá vdova.
|
| | Zpět |
|
